Dřív se od každého očekávalo, že jakmile se dá muž se ženou dohromady, tak že spolu posléze zůstanou až do smrti. Ideálně ještě neposkvrnění předtím vstoupí do manželského svazku. Jak se ale rozvolnila pravidla, máme co dělat s epidemií promiskuity. Nebo ne?

Promiskuita je termín, který naznačuje časté střídání sexuálních protějšků. Ve srovnání s lidmi, kteří žijí v celibátu, nebo měli to štěstí, že jim první láska vydržela až do konce života.

I když se pravidla ve společnosti značně rozvolnila, stále se někdo z nás pídí po tom, jaký je ideální počet sexuálních partnerů. Což vyvolává řadu pochybností a otázek. Pokud nemáte štěstí v lásce, znamená to, že jste promiskuitní? A má promiskuitní chování (v případě, že se nechcete vázat a provozujete milostné hrátky jenom pro radost) nějaká rizika?

Jelikož na tyto otázky neexistuje jednoduchá odpověď, zaměříme se na tuto problematiku v následujících několika odstavcích.

Co lze považovat za promiskuitu?

Za promiskuitu označujeme sexuální nestálost. Zjednodušeně by šlo říct, že v pondělí spí Alex se Sabinou, ve středu s Markétou a o víkendech s Alenou. Josefína zase může spát v lednu a v únoru s Honzou, dalšího půl roku s Václavem a ke konci roku z večírků postupně odejde s Filipem a s Romanem.

Problém je v tom, že neexistuje žádný parametr, nebo vodítko, které by říkalo, kdo je promiskuitní a kdo ještě ne. (Leda, pokud bychom vycházeli z asexuality, celibátu kněžích a jedné lásky na celý život, která je mimořádně vzácná.) 

Obvykle se za promiskuitní chování považuje:

• Časté střídání partnerů (nejen) pro potěšení
• Sexuální vztah s několika osobami současně

Za vysoce promiskuitní se pak často považují sexuální pracovníci a pracovnice, kteří mají sex jako zdroj své obživy. Rizika promiskuitního chování jsou pak nasnadě. Mezi největší strašáky patří pohlavně přenosné nemoci. (HIV, syfilis, chlamydie…) Dále pak nechtěné těhotenství ženy (jelikož žádná antikoncepce není stoprocentní) a další společenské problémy. (Za příklad si můžeme vzít rodiny, kde má každé dítě jiného rodiče.)

Zajímavostí je, že opak promiskuity vlastně neexistuje. (Speciálně, pokud se snažíte tento termín najít ve slovníku.) Technicky vzato ale může jít například o celibát/abstinenci.

Promiskuita u žen

Promiskuita u žen byla vždy posuzována mnohem hůř než promiskuita u mužů. Poměrně dlouhou dobu platilo, že žena má vstupovat do manželství jako panna. Pokud ne, byla to pro ni a její rodinu obrovská ostuda a taková dívka/žena byla považována za kazové zboží. 

Dnes už to tak naštěstí v civilizované společnosti není. I tak ale existují země a náboženství, ve kterých je ženino panenství vysoce ceněné i nyní. Nevěra ze strany ženy je navíc tvrdě trestána. 

Ženy navíc nemají (údajně) k promiskuitě po vzoru mužů až takové sklony. Především prý proto, že každým stykem něco riskují. K navození sexuální nálady navíc častěji než muži potřebují svůj protějšek znát. Z toho důvodu ke styku mnohdy svolí až později, nebo vůbec. (Samozřejmě, neplatí to pro všechny ženy.)

Promiskuita u mužů

Od mužů se naopak očekávalo, že před svatební nocí se svou novou partnerkou už budou mít nějaké sexuální zkušenosti za sebou. Z toho důvodu se nezřídka stávalo, že starší kamarádi, rodiče nebo jiné blízké osoby zajistili návštěvu nevěstince, nebo jiné specializované služby, kde se měl mladý muž naučit vše, co je potřeba.

Ani dnes se na mužskou nevěru, nebo na mnohoženství, které je praktikováno v některých východních zemích, nepohlíží špatně. A to i přesto, že mnohdy vykazuje znaky, které jsou typické pro společensky nežádoucí promiskuitní chování.

To, že jsou muži považováni za promiskuitnější může být zapříčiněno i tím, že se rychleji vzruší a častěji než ženy kývnou i na jednorázové dobrodružství. Prostě, jen využívají příležitost, která se jim naskytne.

Příčiny promiskuity

Kdo je promiskuitní muž a promiskuitní žena už víme. Zatím jsme si ale nic neřekli o tom, co vše může za promiskuitním chováním být. Hned na úvod je třeba říct, že všichni lidé, kteří se rozhodnou pro častější střídání partnerů, mají pro své chování jiný důvod. Nelze je tedy házet do jednoho pytle. Můžeme se ale podívat na důvody, které se považují za nejčastější.

Promiskuitní chování může spustit:

• Kladný vztah k sexu a k vlastní sexualitě
• Ujasňování si vlastní sexuální identity, což může vést k touze prozkoumávat těla různých lidí
• Nespokojenost s monogamním životem
• Sexuální trauma (může to vypadat jako paradox, ale je to tak)
• Touha po tom být žádoucí
• Zaměňování sexu za lásku (což je také častý problém, například u mužů, kteří se mohou kvůli nedostatku sexuální pozornosti ve vztahu cítit nemilovaní)
• Pocit nedostatku lásky a pozornosti od rodiny a dalších blízkých (takže sex může svým způsobem vyplnit na krátký čas pociťovanou prázdnotu)
• Závislost na sexu

V neposlední řadě, promiskuita se může spojovat i s některými psychickými problémy. Sklony k ní mohou mít například lidé, kteří trpí bipolární poruchou. Je pro ni typické střídání období euforie, které svádí k rizikovému chování, a deprese.

Co na to říká věda?

I pro vědce je otázka promiskuity poměrně zajímavá, proto na toto téma proběhlo velké množství různých výzkumů, které měly potvrdit či vyvrátit naše aktuální poznatky. Jak jsme uvedli výše, jedna z teorií je, že ženy, tím, že při sexu podstupují větší rizika než muži, jsou při výběru partnerů zdrženlivější. Je to ale doopravdy tak? Z pozorování živočichů v přírodě a jejich chování to nemusí nutně vyplývat.

Ptáci sehráli klíčovou roli při vyvracení mýtu, že se samice vyvinuly tak, aby se pářily s jediným samcem. V 80. letech 20. století bylo přibližně 90 procent všech druhů pěvců považováno za „monogamní“ – to znamená, že jeden samec a jedna samice se pářili výhradně mezi sebou a společně vychovávali mláďata. V současnosti je pouze asi 7 procent klasifikováno jako monogamní.

Moderní molekulární techniky, které umožňují analýzu otcovství, odhalily, že samci i samice se často páří a produkují potomky s více partnery. To znamená, že se zapojují do toho, co výzkumníci nazývají „kopulace extra páru“ (EPC) a „oplodnění extra páru“ (EPF). Vzhledem k předpokladu, že neochotné samice se páří pouze s jedním samcem, mnozí vědci zpočátku předpokládali, že promiskuitní samci donutili neochotné samice k sexuální aktivitě mimo jejich domovské území. Ale pozorování chování rychle zjistilo, že samice hrají aktivní roli při hledání nepárových samců a při získávání extrapárové kopulace.

Tato situace se netýká pouze ptáků – v celé živočišné říši se samice často páří s více samci a vytvářejí mláďata s více otci. Tim Birkhead, známý behaviorální ekolog, ve své knize z roku 2000 „Promiskuita: Evoluční historie soutěže spermií“ došel k závěru, že „Generace reprodukčních biologů předpokládaly, že ženy jsou sexuálně monogamní, ale nyní je jasné, že to bylo špatně. “ Zajímavý článek na toto téma dokonce vznikl v rámci sexuálního chování veverek.

Na co si dát pozor?

Nikdo netvrdí, že musíte skončit u jednoho sexuálního protějšku. Ať už je vaše životní nastavení jakékoliv. (Děláte to jen pro zábavu, nebo nemůžete najít toho, kdo k vám pasuje.) Ve všech případech je ale důležité, abyste měli dostatek vůle a před krátkodobým prožitkem jste upřednostnili svoji vlastní bezpečnost. Ani jedno pohlaví by nemělo souhlasit se stykem bez kondomu. Minimálně do doby, dokud nebude mít v ruce výsledky testů na pohlavně přenosné choroby. (Možná to není sexy a kazí to romantiku, ale je rozhodně lepší být zdravý než nemocný.) Také mějte sladěná očekávání a hlavně se chraňte před nechtěným početím.

Je podle vás promiskuita problém, nebo jím nikdy ve skutečnosti nebyla?

Zdroje informací

https://cs.wikipedia.org/wiki/Promiskuita – Promiskuita (česky)

https://www.everydayhealth.com/longevity/can-promiscuity-threaten-longevity.aspx – Existuje daň za promiskuitu? (anglicky)

https://www.webmd.com/sex-relationships/features/promiscuity-differs-by-gender – Promiskuita se liší podle pohlaví (anglicky)